Římané, kteří přišli do Irska počátkem našeho letopočtu, zde objevili, hrubosrsté a impozantně vyhlížející psy. Původní keltské obyvatelstvo pokládalo za významnou událost pořádání honů a štvanic. K loveckým účelům bylo kromě sportovních koní zapotřebí též psů, kteří museli splňovat hned několik požadavků. Museli být dostatečně rychlí, silní a vytrvalí a zároveň klidní a snadno ovladatelní a dobře chránění před nepřízní počasí. Všechny tyto rysy nápadně připomínají typické vlastnosti irského vlkodava (a jeho nejbližšího příbuzného deerhounda), který má v sobě rychlost chrta a také vytrvalost, sílu a odvahu, kterou zdědil po dogovitých předcích. První dochovaná písemná zmínka o velkých hrubosrstých chrtech z Irska je datována roku 391 n.l. Další písemné zprávy o irských vlkodavech jsou z dob mnohem pozdějších, například v roce 1612 vydal král Jakub I. patent, kterým přikazuje, aby každé hrabství mělo v držení nejméně 12 vlkodavů k ochraně farem a stád před vlky. Chov a držení vlkodavů bylo vždy hlavně výsadou urozených vrstev. Psi byli často posílání jako dary královským rodinám po celé Evropě, čímž došlo k rozšíření tohoto plemene. To ale snížilo chovnou základnu v samotném Irsku a plemeno se dostalo na pokraj vyhynutí. Přes všechny strasti nebyl ale vývoj vlkodavů nikdy úplně zastaven a pokračuje až do dnes.