Irský vlkodav

Jak vybrat štěně

admin — Tue, 14 Apr 2009 13:14:27 +0000

Nejlepší je samozřejmě vybírat štěně přímo u chovatele. Tam se můžete podívat, jak se štěně chová a jak reaguje v přirozeném prostředí. Jak si hraje s ostatními štěňaty, jestli není bázlivé nebo agresivní. Všimněte si také feny, pokud je agresivní, poohlédněte se raději někde jinde, tahle vlastnost bývá bohužel dědičná. Štěně, které kupujete s průkazem původu, by mělo být také řádně naočkované a dvakrát odčervené. Chovatel by vám měl dodat všechny dostupné informace, popřípadě by vám měl dát možnost s ním případné problémy konzultovat. Uvědomte si, že pes není hračka a je potřeba se mu nepřetržitě věnovat, a to především v prvních měsících, kdy si jej přenesete domů. Pes není v žádném případě chvilkovou záležitostí a nemůžete ho jen tak odložit, když vás přestane bavit nebo, když se vyskytne první problém.

Povaha

admin — Fri, 13 Feb 2009 13:13:53 +0000

I přes úctu budící velikost je vlkodav většinou velmi milý a přátelský, nemá problém s lidmi ani s jinými psy. Je velmi věrný. Hezký vztah má k dětem, neměli byste ale zapomínat na velikost vlkodava a vždy být přítomni hrám s dětmi. Pes by mohl dítě nechtěně poranit, přece jen něco váží. Pozor také na ostatní zvířata. Nezapomínejte, že vlkodav byl vyšlechtěn jako lovecký pes a jeho instinkty stále přežívají. Navíc je zvyklý svou kořist uštvat a zaměřuje se především na menší zvířata. Pokud by s takovými u vás doma měl přijít do styku, vyberte si raději jiné plemeno. Vzhledem k mírné povaze není výcvik irského vlkodava nijak složitý. Je ale nutné začít s ním velmi brzy, v pozdějším věku to už může být obtížné. Kvůli jeho velikosti je ale dobré mít psa vždy pod kontrolou. Vydejte se klidně na cvičák. Pes bude spokojen, že s ním trávíte svůj volný čas aktivním způsobem a vy uděláte něco nejen pro sebe. Vlkodav se také hodí i jako hlídač, a to nejen kvůli své velikosti.

Vzled

admin — Sun, 07 Dec 2008 13:13:26 +0000

Vzhled vlkodava je opravdu majestátný. Vlkodav by neměl být těžký a masivní jako doga, ale musí být větší než deerhound. Jeho pohyb je lehký a aktivní. Irský vlkodav se vyskytuje v mnoha barevných variantách od smetanové až po černou. Přijatelná je i bílá barva na tlapkách a na konci ocasu. Štěněčí srst je podstatně jemnější než srst dospělého psa. U vlkodavů začíná výměna štěněčí srsti přibližně ve věku šesti měsíců. Trvá delší dobu, než hrubá srst zcela nahradí štěněčí. Výměna srsti je zcela individuální záležitostí a někteří psi získávají definitivní osrstění až ve dvou letech. Proces lze urychlit pravidelným vyčesáváním a vyškubáváním odumřelé srsti. Minimální výška u psa je 79 centimetrů, u feny 71 centimetrů. Minimální váha psa je okolo 54 kilogramů, u feny 40 kilogramů. Vlkodav má široký hrudník a vtažené břicho. Ocas je dlouhý a v mírném oblouku. Průměrná délka života se pohybuje kolem 13 let.

Růst

admin — Sat, 18 Oct 2008 13:12:58 +0000

U velkých plemen, ke kterým patří i vlkodav je růst velmi důležitý. Nezbytné je správné utváření všech partií a jejich vzájemná vyváženost. Výška je sice jedním ze základních znaků vlkodava, musí být ale v souladu s mohutnou tělesnou stavbou. U obřích plemen je typický rychlý růst především v období čtvrtého až sedmého měsíce. Ten se postupně zpomalí, fena dospívá ve dvou a pes dospívá až ve třech letech. Kvalitní růst ovlivňuje několik faktorů, například genetické vlohy, výživa, pohybová aktivita a zdravotní stav. U vlkodavů je možno někdy pozorovat nerovnoměrný vývoj přední a zadní části těla. Častý je také nevyvážený růst horní a dolní čelisti, což se může projevit dočasným klešťovým skusem. Normální jsou i větší klouby. Problémem pro chovatele může být osteochondróza, což je zánětlivá choroba, která často postihuje ramenní kloub, ale i ostatní klouby. Vyskytuje se u rychle rostoucích psů velkých plemen. První příznaky onemocnění se objevují právě v době nejrychlejšího růstu, tedy mezi čtvrtým a sedmým měsícem. K příznakům patří namáhavé vstávání, kulhání, strnulá chůze. Lehčí případy se řeší omezením pohybu, těžší jsou pak řešeny chirurgickým zásahem. Velkým problémem jsou majitelé, kteří svého psa krmí tak, aby co nejrychleji rostl a dosáhl co nejvyšší výšky. To se ale může negativně odrazit na jeho zdraví.

Historie plemene

admin — Fri, 22 Aug 2008 13:12:25 +0000

Římané, kteří přišli do Irska počátkem našeho letopočtu, zde objevili, hrubosrsté a impozantně vyhlížející psy. Původní keltské obyvatelstvo pokládalo za významnou událost pořádání honů a štvanic. K loveckým účelům bylo kromě sportovních koní zapotřebí též psů, kteří museli splňovat hned několik požadavků. Museli být dostatečně rychlí, silní a vytrvalí a zároveň klidní a snadno ovladatelní a dobře chránění před nepřízní počasí. Všechny tyto rysy nápadně připomínají typické vlastnosti irského vlkodava (a jeho nejbližšího příbuzného deerhounda), který má v sobě rychlost chrta a také vytrvalost, sílu a odvahu, kterou zdědil po dogovitých předcích. První dochovaná písemná zmínka o velkých hrubosrstých chrtech z Irska je datována roku 391 n.l. Další písemné zprávy o irských vlkodavech jsou z dob mnohem pozdějších, například v roce 1612 vydal král Jakub I. patent, kterým přikazuje, aby každé hrabství mělo v držení nejméně 12 vlkodavů k ochraně farem a stád před vlky. Chov a držení vlkodavů bylo vždy hlavně výsadou urozených vrstev. Psi byli často posílání jako dary královským rodinám po celé Evropě, čímž došlo k rozšíření tohoto plemene. To ale snížilo chovnou základnu v samotném Irsku a plemeno se dostalo na pokraj vyhynutí. Přes všechny strasti nebyl ale vývoj vlkodavů nikdy úplně zastaven a pokračuje až do dnes.